Publikace k 400 let obce

Obsah

Slovo úvodem

Vážení čtenáři,

do rukou se Vám dostává publikace, vydaná u příležitosti čtyřstého výročí založení obce Kozárov.

Motivací k napsání této publikace byla snaha posílit vztahy občanů k místu svého rodiště a seznámit veřejnost s minulostí naší vesnice.

Naším cílem nebylo vytvořit odbornou publikaci, ale shromáždit základní informace, mnohaleté zkušenosti, poznatky, které by měly sloužit občanům k pochopení a prohloubení jejich sebevědomí o svém rodném kraji, k tomu, co vytvořili a nám zachovali naši předkové.

Děkuji všem autorům podílejících se jakýmkoliv způsobem na vzniku této publikace. Františku Sedláčkovi za spolupráci při zpracování historické části, ing. Františku Mlatečkovi za materiály OkÚ. V neposlední řadě vyslovuji poděkování Obecnímu úřadu Kozárov.

V Kozárově dne 8. 6. 2001

Lucie Sedláčková

Geografická poloha

Obec Kozárov se rozkládá uprostřed trojúhelníku měst Tišnov, Boskovice a Bystřice nad Pernštejnem v okrese Blansko. Přesněji na západním úbočí vrchu “ Babylonu“ na Českomoravské vrchovině, v krásném kopcovitém terénu s dalekými výhledy a s nadmořskou výškou 614 m.- sev. 15 km od Tišnova. Kozárovskými „sousedy“ jsou obce: Kunčina Ves, Bedřichov, Strhaře a Rašov. Nejbližší větší města jsou Blansko (22 km), Boskovice (19 km), Tišnov (15 km) a Kunštát (15 km).

Dopravní spojení zajišťuje autobusová doprava, a to ve směru na Blansko a Boskovice pět dní v týdnu. Neméně významná je ovšem i obec Lysice, která Kozárovu (společně s dalšími obcemi) poskytuje řadu služeb, jako např. mateřskou školu, základní školu, zdravotnické zařízení, některé obchody, poštu, pracovní příležitosti……

Z hlediska spádovosti měla až do 70. let obdobný význam i obec Lomnice u Tišnova.

Geologie oblasti

Z hlediska regionálního členění povrchu patří Kozárovsko k provincii Česká vysočina. Ta se dále dělí na subprovincie, oblasti, celky a podcelky. V našem případě jde o subprovincii Česko-moravskou, oblast – Českomoravská vrchovina, celek – Hornosvratecká vrchovina, podcelek – Nedvědická vrchovina.

Ráz krajiny je kopcovitý. Doménou území je kopec Babylon (664 m.n.m.).

V poměrně rozsáhlém území – odborně nazýváno krystalikum – se nachází rula. Je to velmi stará přeměněná hornina. Vznikla patrně ve starohorách, asi před půl miliardou let. Táhne se v širokém pruhu od Lomnice na sever kolem Kozárova, Bedřichova, Černovic, Hodonína, Tasovic, Štěchova, Lysic a dále. Na vzhled jsou ruly dosti rozmanité, protože byly rozmanité i původní horniny, ze kterých vznikaly. Z vyvřelin vznikaly ortoruly, například bítešská rula, která tvoří rozsáhlou oblast kolem Kozárova, Bedřichova, Hodonína a Tasovic.

Geomorfologie

Katastr obce Kozárov se nachází v západní části okresu Blansko na rozhraní zemědělské krajiny Boskovické brázdy a Svratecké hornatiny.

Krajina zde má zemědělsko – lesní charakter, rozloha katastru a členění na jednotlivé kultury je následující:

(údaje jsou v ha)

Název katastru	Plocha Celkem	Zeměd. půda	Lesní půda	Rybníky	Ostatní vody	Zastav. plochy	Ostatní plochy
Kozárov	229,49	148,88	68,06	0,00	0,01	2,41	10,13

Území leží při jihovýchodním okraji Českomoravské vrchoviny, v geomorfologickém okrsku Sýkořská hornatina. Reliéf má parametry členité vrchoviny až ploché hornatiny a pohybuje se v rozmezí nadmořských výšek od 510 metrů (údolí Kozárovského potoka JZ od obce) po 664 m.n.m. (kopec Babylon – Kozárovský kopec sev. od obce). Reliéf se tedy celkově zvedá od SZ- JV.

Z geologického hlediska se jedná o součást Svratecké klenby, tvořené převážně bítešskými ortorulami, jejichž výchozí místa vycházejí až na povrch.

V území se zachovaly i tradiční formy antropogenní modelace reliéfu, především meze a staré agrární terasy, místy s kamenicemi a se zbytky nezpevněných kamenných zídek.

Vodní toky a plochy

Katastr obce Kozárov je součástí hlavního povodí řeky Moravy, dílčí úsek povodí Svratky. Nejvýznamnějším tokem širšího regionu je Besének. Popisovaným územím protéká Kozárovský potok (pramenícím na jižním okraji obce Kozárov), na jehož středním toku je v lesích vybudována retenční nádrž.

Ze souboru map fyzickogeografické regionalizace ČR vyplývá, že popisovaný katastr spadá do oblasti málo vodné. Retenční schopnost je malá, odtok středně až silně rozkolísaný, koeficient odtoku střední.

Půdní poměry

Nejrozšířenějším půdním typem katastru je na zemědělském půdním fondu mělká hnědá půda, na dalším pořadí následují hnědá půda kyselá a hnědá půda podzolová s místy slabě oglejenými (zamokřenými) formami.

V rámci lesního půdního fondu je zastoupení půd obdobné: převažují středně bohaté hnědé půdy, následují hnědé půdy kyselé.

V údolí potoka a úžlabinách se vyskytují půdy zamokřené.

Biogeografická charakteristika

Poměrně vysoká různorodost rostlinného pokryvu a vyskytujících se živočichů (biodiverzita) je podmíněna především geografickou polohou a členitostí reliéfu.

V rámci biogeografické diferenciace a skupin typů geobiocénu patří jižní část území katastru Kozárov do 4. – bukového vegetačního stupně, severní část do 5. – jedlobukového vegetačního stupně.

Floru katastru tvoří byliny ve vztahu k zásobenosti podloží středně náročné, v lesích převládají druhy středoevropských listnatých a smíšených lesů.

Faunu tvoří bohatý soupis ptačích druhů a lesní zvěře.

Význam území pro zachování genofondu krajiny

Území katastru obce Kozárov má pro svou polohu a různorodost velký význam pro zachování vzácného genofondu krajiny.

Z přírodě blízkých až přirozených typů vegetace jsou zde v tomto směru nejvýznamnější zbytky listnatých lesů (bukových s habrem, javorem, jasanem a lípou, v mokřinách olšových), mimo lesní formace pak různé druhy ladních společenstev.

Tato skutečnost se pak odráží především ve faktu, že z hlediska všeobecné a velkoplošné ochrany krajiny je tato západní část okresu Blansko chráněna vyhlášeným systémem celkem tří přírodních parků.

Přírodní parky

Přírodní parky jsou zřizovány za účelem ochrany většího vymezeného území (které není chráněno jinou kategorií ochrany, např. jako chráněná krajinná oblast) s významnými soustředěnými biologickými a estetickými hodnotami.

Posláním přírodních parků je zachovat a podpořit přírodní a kulturní hodnoty vyvážené krajiny. Důvody pro jejich zřízení jsou tedy biologicko – krajinářské, kdy velký důraz je zde kladen na zachování tzv. krajinného rázu. Při zřizování přírodních parků se především předpokládá zachování přirozené mozaikovitosti takto chráněné krajiny: uchování trvalých travních porostů, orné půdy, rozptýlené zeleně, okrajů lesů zpevněných pásy křovin, ponechání starých stromů na hraničních liniích a pod.

V západní části okresu jsou Okresním úřadem Blansko – referátem životního prostředí vyhlášeny přírodní parky Halasovo Kunštátsko, Svratecká hornatina a Lysicko, katastr Kozárov leží na hranicích přírodního parku Svratecká hornatina a Lysicko:

Přírodní park Svratecká hornatina (původní vyhláška ze dne 4. října 1990, novela vyhlášky ke dni 1.9.1995, plocha na okr. Blansko 100,7 km čtverečních), zahrnuje podstatnou část katastru Kozárov.

Přírodní park Lysicko (vyhláška ze dne 20.4.1994, celková plocha 40,2 km. čtverečních), v popisovaném území leží pouze severní část katastru obce kolem Babylonu.

Zvláště chráněná území

Tato kategorie ochrany není na území katastru zastoupena.

Významné krajinné prvky

Významné krajinné prvky jsou ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky (tedy krajinářsky) hodnotné části krajiny, které utvářejí její typický vzhled nebo přispívají k udržení její stability.

Ve vylišeném zájmovém území jsou referátem životního prostředí Okresního úřadu Blansko vylišeny a evidovány tyto významné krajinné prvky:

Kozárovský hájek: leží cca 0,5 km jiho-jihozápadně od Kozárova u objektu živočišné výroby. Široce klenutý hřbet východního okraje Sýkořské pahorkatiny, spadající směrem k jihu, z jehož poměrně plochého reliéfu vystupuje řada izolovaných vyvýšenin, pahorků a tzv. „součků“. Jedním z nich je právě Kozárovský hájek. Ve vztahu k nejbližšímu okolí se jedná o nízký pahorek v nadmořské výšce 580 – 599 m., kde vystupuje kamenitě se rozpadající skalní podloží bítešských rul blízko k povrchu. Povrch je proto silně kamenitý, podél okrajů hájků jsou kamenice z plochých rulových kamenů, vynášených z okolních polí. Jedná se o mírně teplou, silně větrnou vrcholovou polohu.

Jedná se o izolovaný lesík uprostřed polí, jeden z nejvýše položených habrových hájků (pravděpodobně výmladkového původu) v rámci celé Českomoravské vrchoviny. Fytogeograficky zajímavý příklad přirozeného výskytu teplomilnější dřeviny v relativně vysoké nadmořské výšce (téměř 600 m.n.m.). Vzácně je vtroušen buk, při jižním okraji je uměle vysázena borovice lesní, na okrajích lesíku rostou bříza bradavičnatá, růže šípková a teplomilné hlohy.

Druhově poměrně pestrý bylinný podrost s ostrůvkovitou pokryvností tvoří s převládajícím zastoupením konvalinka vonná a pstroček dvoulistý. Charakteristicky se zde vyskytují méně náročné teplomilné byliny: černýš hajní, pryšec chvojka, čilimník nízký a rozchodník veliký největší.

Důležité refugium (útočiště) ptactva a zvěře uprostřed polí je z krajinářského hlediska tento hájek esteticky významný prvek.

Kozárovský kopec: leží cca 0,2 km východně od Kozárova u fotbalového hřiště v nadmořské výšce 664 m. Kulminační část Sýkořské hornatiny při východním okraji Českomoravské vrchoviny. Lokalita zaujímá střední část JZ svahů kozárovského kopce (úředně nazývaného Babylon), který je charakteristickou, již z dálky dobře patrnou vyvýšeninou na vrcholovém hřbetu, směřujícího nad Kozárov ze severu, mírně chladná, silně větrná vrcholová poloha.

Zbytek harmonické kulturní krajiny, vzniklé tradičním maloplošným způsobem zemědělského obhospodařování – svahy jsou zde podélně rozčleněny soustavou mezí s kamenicemi. Zachována je mozaika drobných políček, polokulturních luk a lad, rozčleněných dřevinnými liniemi na mezích s kamenicemi. Jedná se o pěkné ukázky tradičních antropogenních (člověkem ovlivněných) forem reliéfu – mezí a kamenic.

Zbytky regionálně silně ohroženého společenstva třídy Nardo-Callunetea v relativně vysoké nadmořské výšce s výskytem některých méně náročných teplomilných rostlin, jako jsou např. devaterník penízkovitý, čilimník nízký, trojzubec poléhavý aj. V drobných polích je místy hojná regionálně silně ohrožená chrpa modrák.

Lokalita je hnízdištěm ohrožených druhů ptáků – ťuhýka obecného a křepelky obecné.

Kozárovský potok: kat. území Kozárov.Vodní tok a jeho údolní niva – významný krajinný prvek.

Retenční nádrž: na vodním toku Kozárovského potoka. Rybník (vodní nádrž) – významný krajinný prvek.

Územní systém ekologické stability krajiny

Ve vymezeném zájmovém území byla při vylišování generelu územního systému ekologické stability navržena celá sítˇ biocenter. Některá z nich (která odpovídala přísnějším kriteriím) byla zahrnuta do sítě ekologicky významných segmentů krajiny a jsou nyní vedena jako potenciální zdroj významných krajinných prvků.

Na území katastru bylo vylišeno pouze biocentrum Ve vrších.

Ve vrších: lesní biocentrum místního významu, výměra cca 3 ha. Nutná přeměna současné smrkové monokultury na druhovou skladbu odpovídající přírodním podmínkám, především zavedení listnaté příměsi.

Památné stromy

Pro katastrální území Kozárov nejsou v dostupných materiálech uvedeny žádné registrované památné stromy.

Památky

Církevní památky

Kaple sv. Anny byla vysvěcena r.l919. Nad vchodem do kaple je umístěný kulatý obrázek Panny Marie s dítětem. Vedle kaple stojí mramorový kříž z r. 1915, rovněž se soškou Panny Marie v zaskleném výklenku.

Čtyři kříže se nacházejí při příjezdových cestách do obce: Litinový kříž na pískovcovém podstavci u silnice ve směru do Bedřichova věnovali František a Františka Vejrostovi v r.1869. Mramorový kříž za obcí u silnice do Rašova a Kunčiny Vsi nese na podstavci malý reliéf Panny Marie. Byl v r. 1903 věnován dětmi zemřelého Jana Lorence k uctění památky jeho i dvou Lorencových manželek. Kříž nese signaturu J. Überall v Nedvědici. Uprostřed louky u cesty do Strhařů stojí další mramorový kříž rovněž s reliéfem Panny Marie, který zde nechal zhotovit v r. 1909 Jan Tatíček s manželkou Annou. Dřevěný kříž s plechovým korpusem Krista, nacházející se u polní cesty za vsí směrem do Osik, zbudoval v r. 1941 Vincenc Holcner. Tento kříž byl v r. 2001 za pomoci místních občanů a Stanislava Konečného z Rašova zrestaurován.

Pomníky

Kamenný kvádr s křížkem a nápisem LP 1809 v trati Kraví hlava (ve Vrankovém lese na k.ú. Rašov) je snad připomínkou jedné z obětí napoleonských válek.Podle pověsti šlo o úmrtí manželky jakéhosi francouzského důstojníka. Podle tradice zde měla být jen kovová schránka na stromě a o ni měla na žádost Francouzů pečovat jedna kozárovská rodina.

Podnebí a počasí

Oblast Kozárovska je mírně teplá, ale s kratším létem a normální zimou.

Extrémní výkyvy počasí

27. 5. 1922 průtrž mračen – byly poničeny obecní cesty.
12. 7. 1922 po tříhodinové průtrži mračen s krupobitím byla zničena úroda. Vše se podepsalo i na vzhledu vesnice.
25. 7. 1929 byla obec postižena dvacetiminutovou průtrží mračen, jenž zničila zralé obilí.
29. 5. 1941 bylo možné pozorovat krásnou polární záři. Také v noci z 27. na 28. 6. 1946 byla viditelná polární záře.
26. 6. 1955 za velké bouře udeřil blesk do stavení č. 7. Oheň byl včasným zásahem místního hasičského sboru uhašen. V ten den současně udeřilo do domu Viléma Pařízka č. 36. Dům zapálen nebyl, ale tento blesk jeho majitele usmrtil.
Začátkem roku 1956 byly velké mrazy dosahující až -30 °C.
V roce 1957 přesahovaly letní teploty +38 °C.
12. 2. 1961 bylo viditelné zatmění Slunce, které bylo téměř z 9/10 zakryto Měsícem. Zatmění trvalo od 7:30 do 8:45.
6. 2. 1968 se přes obec přehnala vichřice, která měla za následek zpřetrhané telefonní a elektrické vedení.
Začátkem roku 1970 napadlo velmi mnoho sněhu.
15. 1. 1974 námraza na vozovce znemožnila zásobování vesnice, bylo poškozeno elektrické vedení, některé sloupy a stromy se vyvrátily.
19. 6. 1986 zastihla obec a celou oblast Lomnicka bouře provázená krupobitím. Byly zaplaveny některé sklepy, zničena úroda. Příval vody trval tři hodiny a napršelo kolem 170 mm vody. Škody přesáhly milionové částky.
V roce 1992 byla v létě velká vedra od června až do konce srpna.
11.8.1999 bylo viditelné zatmění slunce. Měsíční kotouč zakryl slunce z 9/10. Zatmění trvalo od 10:22 – 13:04

Požáry v obci

Roku 1887 vyhořely budovy od č. 15 po č. 11 a později i hostinec na č. 19.
5. 7. 1898 vyhořela celá usedlost Františka Pavlíčka č. 2.
Roku 1908 vyhořel domek Antonína Pařízka č.22.
26. 7. 1911 vyhořela od blesku usedlost Antonína Špačka č.10. Vše lehlo popelem, jen dobytek byl stěží vyveden.
11. 1. 1918 se odpoledne chytilo stavení č. 35 M. Kaldové, od něho pak stavení č. 30. Ant. Bubeníkové, domek č.12. Vinc. Pařízkové a domek č. 29 Fr. Buriana. Shořelo vše, jen chlév při č. 30 byl uhájen.
20. 7. 1930 se při taneční zábavě vzňala střecha kulturního domu. Rázným zásahem místního sboru byl požár uhašen.
26. 7. 1954 ve 13:30 vyhořel dům Štěpána Komárka č.1. Celé stavení lehlo popelem a uhořel zde čtyřletý hoch.
26. 6. 1955 se od blesku vzňala Vejrostova stodola u domu č.7. Včasným zásahem místního požárního sboru se podařilo neštěstí odvrátit.
Roku 1992 v červenci a srpnu byly v okolí obce založeny neukázněnými turisty tři lesní požáry.
8. 9. 1987 byl úmyslně zapálen starý vepřín JZD určený k likvidaci v rámci námětového cvičení záchranných složek okresu Blansko.

Z historie Kozárova

Podle dostupných informací jsou dvě varianty vzniku názvu obce.

Český název mohl vzniknout od vlastního jména „Kozár“ či „Kozář“ (kozák, pasák).
Ve starých listinách se můžeme dočíst, že na čísle 1 bydlel usedlý jménem Kozarow. Od něho pravděpodobně přešlo jméno i na vesnici.

O původu vesnice se nezachovalo žádných určitých zpráv. První písemná zmínka je z roku 1601, kdy Kozárov patřil k panství lomnickému. Tehdy prodal Karel ze Žerotína Oldřichovi z Kounic za 50 000 zlatých Moravský hrad s městečkem Lomnicí, pivovarem, čtyřmi mlýny a vesnicemi, mezi nimiž je jmenován právě i Kozárov.

V té době bylo ve vesnici 16 domů, z toho 15 usedlých. Jedenáct pololáníků po třinácti měřicích, čtyři čtvrtláníci po šest a půl měřicích. V domě s číslem 16. bydlel pastýř.

Ve třicetileté válce zpustly tři a půl lány a 1 1/4 lánu. Kolem roku 1653 ještě jeden a půl a 2 1/4 lánu. Tedy v letech šedesátých 17. století bylo obsazeno pouze 9 domů. 7 bylo zpustlých. Tehdejším obyvatelům se nevedlo dobře. Důkazem jsou neobydlené domy, ze kterých lidé utíkali. Stávalo se často, že vrchnost dosazovala na Kozárov za trest a nebo i ty, kteří uměli dobře hospodařit. Dostali chalupu a půdu, aby ji obdělali a udržovali. Není se čemu divit, neboť hospodaření zde bylo opravdu obtížné.

Předně to byla robota, jenž zabrala bez mála téměř všechen čas, takže nezbývalo věnovat se svému. Polního nářadí, které by usnadňovalo práci, také nebylo. A konečně byla to také málo úrodná půda, jež se stavěla do cesty polnímu hospodaření. O obtížnosti této doby svědčí i fakt, že r. 1785 byl za trest majiteli usedlosti č. 13 pro špatné vykonávání robotních

povinností postaven před dům hostinec a k němu přidělena polovička pozemků, které vrchnost odebrala majiteli zmíněné usedlosti. Hostinec byl postaven robotou a smělo se v něm šenkovat jen pivo z vrchnostenského pivovaru v Lomnici. Stejně tak i pálenka musela být odebírána z lomnické palírny.

Roku 1749 náleželo poddaným 180 měřic půdy, čtyři a půl měřic zahrad, dvaadvacet měřic úhoru, dva a půl měřice pastvin a luk sedmnáct a půl měřice. Obci náleželo patnáct a půl měřice pastvin, osmnáct a půl měřice lesa a půl měřice polí. Celkem to bylo 261 měříc, t.j. na dnešní výměry 52,5 hektaru. Z toho je vidět, že pole v tehdejší době nebylo tolik rozděláno jako dnes. Orávalo se pouze rádlem, vždy po svahu na dolní stranu, čímž hlína z horní strany se hromadila dole. Tak vznikly meze, které dnes nechybí téměř u žádného pole. Pole se pak shora stávalo neplodným a zůstávalo ladem.

Pole na Babyloně bylo rozděláno až v 2. polovině 19. století, kdy přibylo domkařů. Ti půdu rozkopali a dostali ji od obce na čtyři roky zdarma.

Lid se živil převážně zemědělstvím. Rovněž obilí se nepěstovalo jako dnes. Pěstovaly se brambory, oves, žito a len (později řepa a další). Řepa a brambory byly dlouho ještě v 19. stol. téměř jedinou potravou obyvatel. Krajíček chleba byl i o Vánocích v mnoha domácnostech vzácností. Ječmen, pšenice aj. se zaváděly až v 2. polovině 19. stol. Dále obyvatelé hledali obživu v panských lesích jako drvaři a za tkalcovskými stavy. Nemalá pozornost byla věnovaná právě pěstování lnu. Na jeho sušení byly v obci čtyři sušírny tzv. pazderny. Byly to:

Douškova — patřící k čís. 9.
Tatíčkova — k čís. 10. (nyní čís. 36.)
Šmardova — k čís. 15.
Nejvíce užívaná pazderna na čísle 24.

Zvláště v letech 80. a 90. devatenáctého století (i v letech desátých 20. stol) byl v každém domě jeden i více tkalcovských stavů, při nichž byli zaměstnáváni i různí přivandrovalí tkalcovští tovaryši. Z těchto důvodů se tu povážlivě rozšířil kořaleční mor, který měl zvláště na majetkové i rodinné poměry neblahé následky.

Materiál tkalci nosívali z Lomnice, kam také odváděli hotovou práci. Vlivem tovární výroby zanikla práce za domácími stavy úplně. Poslední stav byl ještě v padesátých letech v domě č. 20 a nyní je umístěn v Horáckém muzeu v Předklášteří.

V Lomnici bylo také sídlo Zemského soudu, kterým byl jako poslední odsouzen a v Šibeniční horce u Lomnice popraven právě kozárovský občan jménem Samek za to, že zpronevěřil ovci.

Veselo bývalo také na přástkách, k nimž se scházívali jak mladí, tak i staří a dlouho do noci za zimních večerů se bavili při svitu louče.

Roku 1793 je zmiňováno na Kozárově již dvacet domů.

Roboty

Jako všude jinde, tak i na Kozárově roboty nebývaly stejné a řídily se podle majetku a ročních dob.

Pololáníci robotovali ročně dvěma koňmi jeden a půl dne týdně a od Jana do Václava dvěma osobami po tři dny v týdnu. Čtvrláníci robotovali po celý rok. Jedna osoba 3 dny týdně a od Jana do Václava 1 osoba šest dní za týden. V zimě vykonávali robotu v panských lesích a odváželi dříví do zámku v Lomnici.

Z roboty museli poddaní také příst len nebo konopí a sice: půlláníci po pěti librách a čtvrtláníci po čtyřech librách ročně.

Dále sbírali šípkové plody, lískové ořechy, jalovcové bobule, hledali a sušili houby pro vrchnost. Pro ni také odváděli 60 vajec.

Desátky odváděli pololáníci a čtvrtláníci lysickému faráři, což činilo půl mázu másla, jednu slepici a dvanáct krejcarů ročně.

Na radovánky po žních dostávali kozárovští robotníci od vrchnosti jedno vědro piva.

Zvyky a obyčeje

Na Kozárově se zachovalo několik původních zvyků a tradic. Některé z nich bohužel již upadly v zapomnění. Tak například:

Slavnost Grálek: o svatodušním pondělí si dívky ze svého středu vybrali krále a královnu. Ozdobeni pentlemi chodily dům od domu. Při svém tanci zpívali zajímavé směsice písní. Roku 1894 tyto tance a písně grálek předváděli dívky z Kozárova na výstavě v Tišnově, kde budily velký zájem.

Svatý Mikuláš: 5. 12. se každoročně v noci k dětem vydává průvod Mikuláše s čerty, aby podaroval hodné děti a postrašil děti zlobivé.

O Vánocích budíval pastýř, později ponocný, troubením na Jitřní mši svatou. Svobodné dívky o štědrém dnu večer lily olovo, aby podle odlitků poznaly, co je v budoucnu čeká. Také třásly stromy a říkaly:

Třesu, třesu bez,
ozvi se mi pes,
kde můj milý dnes.

O masopustním pondělí vodívali mladíci maškaru. Byli přestrojeni za různé maškary i zvířata a chodili dům od domu. Za to dostávali obilí a peníze. V tyto ostatkové dny se všichni veselili.

30. dubna se před domy stavěly břízky s jalovcem ve vršku. V podvečer pak chodila po vesnici mládež (od spodu nahoru) a práskáním a hulákáním vyháněla čarodějnice z vesnice. Tomu, kdo neměl před domem břízku, vzali co se dalo. Slámu, otýpky….., při čemž pak myšlenou čarodějnici upálili na předem připravené hranici na Babyloně.

Kroj se až do 19. století nosil horácký.

Pečeť z roku 1725 byla společná s Rašovem.

Nejstarší rody

Tak jako každá vesnička, tak i naše má své nejstarší rody. Podle zápisu v kronice jsou to například Pařízkovi, Tatíčkovi, Bubeníkovi, Douškovi, přičemž poslední jsou dosud majitelé domu s číslem 9.

Výstavba kaple sv. Anny

26. července 1911 na sv. Annu se od blesku chytila usedlost čís. 10 Antonína Špačka. Oheň se rozšířil po celém stavení takovou rychlostí, že se již přivolaným hasičským sborům z Bedřichova, Rašova, Strhařů, Brumova, Dlouhé Lhoty, Černovic nepodařilo oheň uhasit. Jen stěží byl vyveden dobytek, vše lehlo popelem.

Anna Špačková, žena Ant. Špačka, chtěla na paměť neštěstí a k poctě své patronky postavit u svého domu malou kapličku se sochou sv. Anny. Roku 1912 objednali manželé Špačkovi z Tyrol sochu sv. Anny. Ta byla prozatím umístěna v chrámu Páně v Bedřichově, než pro ni bude v obci vystavěn stánek.

Původní zvonička, která stála na místě nynější kaple, byla již značně sešlá. Před ní stály 4 lípy, téměř stoleté. Na vystavění občané platili čtyřsetprocentní přirážku, ale mnozí ještě přidávali.

V únoru 1914 byly skáceny lípy, z nichž dvě hrozily roztržením. 15. 6. 1914 se započalo se stavbou nové kaple, kterou řídil František Holcner, zednický mistr z Olešnice, zdejší rodák. Rozpočet zněl 1 433,82 korun. Jak vyplývá ze schůze obecního výboru ze dne 2.července 1913, jednu polovici nákladů na kapli bude hradit obec, na to skácí se kus lesa, druhou polovici ponesou všichni občané kozárovští, kteří daň v obci platí dle přímé daně. Dříve, nežli byla stavba dokončena, započala 1.světová válka.

2. srpna 1914, když tesaři dávali vazbu, byla vyhlášena mobilizace. Řemeslná výroba byla samozřejmě pozastavena. Po vyhlášení zavládla panika, obzvláště v domech odkud rukovali. Na 1. výzvu 3. srpna odešli:

Ed. Duzbaba z čís. 4,
Ant. Slavíček čís. 26,
Jos. Pavlíček čís. 2.

12. 9. byla vyhlášena druhá výzva, se kterou naši vesnici opustili:

Fr. Komárek z čís. 1,
Fr. Doušek čís. 28.
Václ. Pařízek čís. 36.

Hůře pak bylo ještě v roce 1915, kdy se vypisovaly stále nové a nové odvody a počet mužských sil se zmenšoval. Do války odešlo opět patnáct vojínů. Ženy a děti musely tvrdě pracovat na polích a jejich stesk po manželích a otcích už vůbec nezmírnila státní podpora 1,40 korun na jednoho člena rodiny. K dovršení svízelů obyvatelstva byly tzv. vojenské rekvizice. První se konala v únoru 1917 a odvádělo se obilí. Při dalších už byl odváděn i dobytek. Ti, kterým nestačilo z vlastní sklizně na živobytí – zvláště domkaři, museli svůj nedostatek dokupovat na lístky na tzv. „chlebenky“ či „moučenky“ od okresního hejtmanství v Tišnově. Často i špatnou moukou jako bramborovou, kaštanovou, kukuřičnou museli lidé dát za vděk. Toto zboží pak prodávala Marie Halouzková, obchodnice z domu čís. 18.

Kromě chlebenek a moučenek byly také cukřenky, kávenky, mýdlenky, tabačenky, lístky na petrolej, maso, tuk…….

V letech 1916-1917 byly zabavovány a sbírány mosazné věci jako hmoždíře, kliky, staré hodiny a jiné na válečný materiál.

9. února 1916 byli povoláni k odvodu všichni starostové a radní, jež do té doby nepodléhali vojsku. Povoláni byli Ant. Špaček č.10 – starosta a Max. Vejrosta č.7 – radní.

Do lazaretů na čaj sbíraly děti ostružiní a jahodí.

Za těžkých poměrů, jež nelze dopodrobna líčit, přišel den, tak dlouho očekávaný a jasný v našich dějinách

den 28.října 1918

V obci proběhl klidně. Se všeobecnou a velkou radostí byla přijata zpráva o samostatnosti Československého státu. Nepořádaly se žádné okázalé oslavy, ale s tichou radostí v srdci a nadějí na lepší časy po tolika strastech vítal lid svou osvobozenou vlast.

První popřevratové dny věnovaly pozornost vracejícím se vojákům do svého domova. Vrátili se všichni až na čtyři, jež si válka nemilosrdně navždy vzala s sebou.

Pařízek Fr. – rolnický syn z čís. 6, zemřel v nemocnici ve Vídni
Slavíček Jos. – krejčí, syn Jos. Slavíčka z čís. 17
Halouzka Jos. – čeledín, bratr M . Halouzkové z čís. 18
Hájek Met. – syn Ant. Špačkové, ženy Josefa Špačka, kováře čís. 24

Buď jim v dálné cizině země lehká!

Republika ještě v plenkách dostala nového nepřítele – Uhry a Poláky, a proto mladší vojíni byli opět povoláni do zbraně na Slovensko a k Těšínu, odkud se všichni vrátili živi a zdrávi.

Váleční zajatci

V Ruském zajetí bylo z Kozárova devět vojínů. Byli to:

Alois Pavlíček z čís. 2 – vrátil se v lednu 1919 jako legionář I. pluku Mistra Jana Husa
Al. Doušek z čís. 9 – vrátil se v květnu 1918
Al. Šmarda z čís. 23 – zůstal ženatý v Rusku
Fr. Doušek z čís. 28
V. Pařízek z čís. 36
Fr. Pařízek z čís. 13
Ant. Slavíček z čís. 26
Ant. Šmarda z čís. 23
Boh. Pařízek z čís. 6

V Kalském zajetí byli tři vojíni a to:

Cyril Pařízek z čís. 21 -vrátil se jako kalský legionář a obdržel státní službu u finanční pohraniční stráže na Podkarp. Rusi
Fr. Komárek z čís. 1 – byl v legii v Itálii
Jos. Halouzka z čís. 31 – syn Ant. Halouzky

Roku 1919 museli být předloženy všechny papírové rakouské peníze k okolkování do Tišnova. Z obce bylo předloženo na 17 tisíc korun.

Volby

Při volbách do Národního shromáždění obdržely hlasy:

Strana Lidová
Sociálně demokratická

Ve svých náboženských citech byl lid urážen pokrokovými Agitátory.

Obecní volby se nekonaly po celou dobu války od roku 1910, ale až teprve r. 1919

Do obecního zastupitelstva za Českosl. stranu lidovou bylo voleno šest zástupců, za stranu sociálně demokr. zástupci dva.

Starostou byl opět zvolen Antonín Špaček, starostující od roku 1910.

Historie v datech

Rok 1919: Byla dostavěna kaple sv. Anny a 17. září téhož roku slavnostně vysvěcena společně se zvonem a křížem u kaple. Zvon byl zakoupen z příspěvků občanů u Manouška v Husovicích za 830 korun. Za zmínku stojí i to, že předešlý zvon pocházel z roku 1877 z dílny Vojtěcha Killera z Brna. Vážil 54 kg a nesl obraz sv. Floriána. Tento musel být 8.února 1917 z nařízení ministerstva války sejmut a ministerstvo za něj zaplatilo 216 korun.

V roce 1919 byla též založena bedřichovským farářem Františkem Krejčím Československá strana lidová, která čítala 42 členy. Téhož roku byla také založena v obci strana Sociálně demokratická.

Rok 1920: Tento rok se neblaze podepsal na místním obyvatelstvu, neboť na následky chřipky zemřelo 6 osob.

Rok 1921: Byla založena obecní knihovna.

Rok 1922: 27. května tohoto roku postihla obec bouře s průtrží mračen a poničila velkou část cest v obci. Sotva se podařilo tyto cesty trochu opravit, přišla 12. července toho roku další prudká bouře s průtrží mračen a krupobitím. Byla zničena všechna úroda a způsobeny velké hmotné škody.Tato bouře trvala téměř 3 hod. Přes vesnici byly vymleny rokle místy až 2 m hluboké, rybník a studna byla zanešena až po vrch pískem a kamením. Úroda obilí byla zcela zničena, do stodol se vozila téměř prázdná sláma.Cesty byly zničeny tak, že se nedalo z domů ani vyjet. Proto první starostí bylo tyto cesty opravit tak aby se z polí dalo svézt alespoň to, co tam zbylo. Proto bylo na schůzi obecního zastupitelstva 13. července přijato usnesení následujícího znění: „Sjednáno bylo, že se bude pracovat a platit a to 8 korun nádeníkovi denně a 25 korun na povoz denně a každý jest povinen jít po jednom z domu. Kdož by nešel nebo jíti nechtěl, musí zaplatit za každý den pokutu 16 korun a ten kdo jest povinen jeti s povozem a nepojede, zaplatí 50 korun za každý den.“

První pomoc přišla přidělením ozimého osiva. Ze sbírek v krajích nepoškozených dostala obec pro všechny pět tisíc korun. Rovněž i na jarní setí dostalo se obilí. Majitelé do pěti ha dostali obilí zdarma, nad pět ha za polovic ceny.

22. 10. byl založen J. Urbánkem, tajemníkem Lidové strany v Tišnově, spolek „Sdružení venkovské katolické omladiny v Kozárově.“ Přihlásilo se 12 členů a 10 členek. Předsedou byl Pavlíček Josef č. 2.

Rok 1924: V rámci pozemkové reformy byla provedena parcelace dvora Kunčina Ves v lysickém panství. Pozemky byly přiděleny z 18 uchazečů jen 10 a to po 8 až 12 měřicích na jednoho uchazeče.

Byli to:

Doušek Frant. č. 28
Burian Frant. č. 29
Horák Václav č. 19
Holcner Vinc č. 27
Holcner Jos.č. 21
Slavíček Ant.č. 26
Všianský Jos. č. 32
Tatíček Jan č. 22
Šmarda ant. č. 23
Slavíček Frant.č. 25

Také v tomto roce si spolek Sdružení venkovské katolické omladiny pořídil nové jeviště za 3 600 Kč. Zhotovil je Josef Procházka z Lomničky u Tišnova.

9. 6. byla uvedena v hospodě U Horáků první veselohra „Michal a komparzista Matěj a následně nato „Michal a Matěj domobranci.“

Rok 1925: Byla provedena 1. regulace potoku přes vesnici.

25. října pořádal Spolek omladiny hody, při nichž předvedl starý zvyk „Tlučení kohouta cepem.“

Rok 1926: 17. března sehrál Spolek omladiny hru „Chudý písničkář“ s hostem Josefem Procházkou, čímž si dobyl neobyčejného úspěchu a uznání.

Rok 1927: Bylo započato s vypracováním projektu silnice do obce.

Rok 1928: 1. ledna byl založen Sbor dobrovolných hasičů v obci, přestože první hlasy o založení sboru se ozývaly již před 1.světovou válkou, neboť obec byla často zmítána požáry. Přihlásilo se 22 činných a 12 přispívajících členů. Starostou sboru byl zvolen Josef Bubeník z č. 15.

21.10. obecní zastupitelstvo rozhodlo o vykonávání funkce ponocného v době od 22 – 2 hodin, kterými byli jmenováni Jan Adámek z č.16 a Václav Pařízek. Za tuto funkci jim náležela každému odměna 250 korun za rok + 1 m3 dřeva a Václavu Pařízkovi příplatek 100 korun ročně za funkci obecního sluhy.

11.11. bylo na schůzi obecního zastupitelstva rozhodnuto o výkupu nebo výměně pozemků za obecní z důvodu stavby silnice.

Rok 1929: 1.1. se obecní zastupitelstvo jednohlasně usneslo darovat hasičskému sboru obnos 215,24 korun, jelikož sbor je nově založen a dosud nemá pořízený mnohý výzbroj.

19.3 projednalo zastupitelstvo žádost sboru dobrovolných hasičů o zakoupení čtyřkolové ruční stříkačky od sboru z Rožínky za 12 000 korun na náklady obce. Výzbroj od firmy Hrček za 5 000 korun a 140 m hadic z hasičských závodů za 3 000 korun dokoupil sbor později. Jako hasičské skladiště sloužila vyprázdněná stodola v č. 29.

17.2 tohoto roku byla zaslána žádost okresnímu úřadu v Tišnově o povolení vykácení 60 arů lesa v Bučinách na úhradu stavby silnice Kunčinov – Rašov a stavbu hasičského skladiště.

Téhož roku koupil sbor dům č. 18, ve kterém býval obchod Marie Halouzkové. Tento přišel do základů zbořit a na jeho místě byla postavena nová spolková místnost a hasičské skladiště. Práce na stavbě byly prováděny převážně zdarma. Na zvládnutí všech těchto výdajů, které hasičský sbor s tím měl, vypůjčil částku 30 000 korun ve Velké Bíteši. Dluh splácel ze zábav, divadel a výletů. První výlet pořádal sbor v roce 1928 v zahradě u Doušků v č. 9 a první hasičský ples 13. ledna 1929.

Rok 1930: 20. července byl slavnostně otevřen spolkový dům (dnešní kulturní dům). Po ukončení slavnosti následovala taneční zábava. K velkému překvapení všech přítomných se o půl deváté hodině večer vzňala střecha. Rázným zásahem místního sboru byl oheň uhašen a v zábavě se pokračovalo.

V témže roce bylo také rozhodnuto o stavbě dobytčí váhy na návsi a místnosti pro ni z místní pokladny.

Do Osik bylo prodáno jeviště s kulisami a pořízeno nové a větší.

Rok 1931: Po dlouhém dožadování se úřadů došlo konečně na stavbu nové silnice do obce. Stavbu prováděl podnikatel melioračních prací Jan Macků z Tišnova. Tato silnice byla postavena až ke spolkovému domu.

Rok 1935: Obec se rozhodla svým nákladem vybudovat ostatní cesty po obci, neboť tyto byly ve velmi špatném stavu. Stavební práce vedl stavitelský praktikant Ladislav Špaček z č.10.

Rok 1938: Tento rok byl nejen pro naši obec, ale pro všechny obce celé republiky dobou velkých událostí.

Dne 25. května byly náhle povolány starší ročníky na vojnu. Z naší obce to byli tři vojíni: Janeček František č.31, Kosička František č.19 a Komárek Štěpán č.1. Asi za tři týdny se tito povolaní vrátili domů. Válečné napětí rostlo měsíc od měsíce, až vyvrcholili 23.září, kdy v deset hodin byla vyhlášena všeobecná mobilizace vojáků do čtyřiceti roků. Hned druhý den na to se rukující sešli u spolkového domu, aby se rozloučili se všemi obyvateli. Bolestný byl pohled na v dálce mizející postavy. Třetí den po mobilizaci byly z obce odvedeny všechny koně, čímž byly ztíženy polní práce. K válce ale nedošlo a do tří měsíců se všichni, kteří rukovali vrátili domů.

Rok 1939: V březnu tohoto roku došlo k obsazení naší vlasti německými vojsky, což mělo za následek, že i naší obcí tato vojska prošla.

Rok 1942: Po atentátu na říšského protektora Heidricha byly konány vojenské prohlídky na zbraně. Tato prohlídka se konala 8. června a proběhla celkem klidně. 18.června museli všichni muži ve věku 18 – 50 roků jet do Doubravníka k „odvodu“ za účelem nucených prací. Vedl je tam tehdejší starosta Špaček, který tam mnohé svým přičiněním od nasazení do Německa osvobodil.

Rok 1943: Nábory na práci do Německa neustávaly. Lidé byli voláni na úřad práce do Tišnova. A tak se stalo, že z naší obce byli posláni tito občané: Zhoř Frant. 23 r., Holcner Vinc. 21 r., Libich Al. 34 r., Pařízek Jos. 35 r. a Poláková Hedvika 19 r. Podařilo se jim ale dostat domů na dovolenou a od té doby se ukrývali v obci až do konce války.

Rok 1945: Tento rok se již schylovalo ke konci války. V naší obci měl tento konec ale smutnou dohru. V celém kraji probíhalo partyzánské hnutí. O ukrývání partyzánů se dozvědělo gestapo, které 2. dubna dopoledne vtrhlo s vojskem do obce, kterou bleskurychle obsadilo. Bylo odvedeno pět členů Vejrostovy rodiny z č.7 na gestapo do Letovic. Byli to : Marie 40 roků, Josefa 27 roků, Josef 21 roků, Maxmilián 75 roků a Anastázie 63 roků. Dále byli gestapem odvezeni: Tatíček Jan 17 roků a Šmarda Antonín 19 roků. Poslední dva jmenovaní se po týdenním výslechu vrátili domů. Za tři týdny se vrátili také Maxmilián a Anastázie. Ostatní členové rodiny byli 24. dubna umučeni.

Rok 1946: 26. května proběhly v naší obci volby. Byli zvoleni následující občané:

za Komunistickou stranu: Doušek Emil, Pavlíček Alois
za Sociálně demokratickou stranu: Vejrosta František, Duzbaba Jaroslav
za Stranu lidovou: Janeček Frant., Komárek Štěpán, Sedláček Hynek, Pavlíček Antonín a Všianský Alois

Rok 1948: Únorové události tohoto roku se také dotkly naší obce. Byl utvořen Akční výbor národní fronty, jejímž předsedou se stal Emil Doušek.

Tohoto roku byl do všech domů v obci zaveden elektrický proud. 28. září se konala rozsvícenská.

Rok 1954: Tento rok se zapsal do historie obce černým písmem. 26. července ve 13:30 hod. vypukl u Komárků č.1 požár. Celé stavení lehlo popelem. V ohni uhořel čtyřletý Stanislav Komárek, jehož mrtvola byla nalezena na zdi shořelé kolny.

Rok 1957: V tomto roce končí v obci éra soukromého hospodaření. Dne 23. srpna byla ustavující schůze nově vzniklého Jednotného zemědělského družstva.

Rok 1960: Tento rok začal celkem úspěšně. Již 21. února uspořádaly složky NF druhé šibřinky, které se těšily velké přízni.

Dne 12. června tohoto roku proběhly v obci volby do Místního národního výboru. Byla provedena také kanalizace přes náves, vysázeny okrasné stromy kolem parku a po návsi. Dále byla opravena cesta k družstevnímu výmlatišti.

Dne 9. října uspořádaly složky Národní fronty hody se starými zvyky a obyčeji.

V říjnu tohoto roku započalo JZD se stavbou vepřína, který byl ještě do konce téhož roku zhruba dokončen. Byl také zakoupen první traktor Z – 25 a další zemědělská technika. Koncem roku se konala výroční členská schůze, na které byli přítomni všichni členové družstva včetně zástupců Okresního národního výboru. Předseda družstva František Vejrosta konstatoval ve své zprávě, že družstvo si vede velice dobře. Jednotka dosáhla v té době 23,50 korun, zatímco v ostatních družstvech se pohybovala v rozpětí od 7 do 16 korun.

Dále je také nutno připomenout, že v tomto roce přešla obec z působnosti okresu Tišnov, kam dlouhá léta spadala, pod nově vzniklý okres Blansko.

Rok 1961: Vzhledem ke vzrůstajícím potřebám obce se začalo uvažovat o přístavbě stávajícího kulturního domu. Dne 25. března bylo započato s odklizovacími a výkopovými pracemi na pozemku Josefa Buriana z č. 6, kde měla být přístavba realizována. Státem byla na tuto akci věnována částka 47 000 korun, za kterou se koupil materiál a zaplatili řemeslníci. Ostatní práce se prováděly zdarma. Bylo odpracováno 4 000 hodin.

V měsíci září a říjnu tohoto roku byla z křižovatky do obce vyasfaltována silnice, která měla končit u kulturního domu. Avšak přičiněním MNV byly tyto práce provedeny přes celou obec směrem k Bedřichovu.

Z kulturních akcí bylo uspořádáno několik tanečních zábav z nichž největší úspěch slavily třetí šibřinky.

JZD v tomto roce dokončilo stavbu nového vepřína.

Rok 1962: Z počátku roku byla dokončena přístavba kulturního domu. Poté následovalo položení parket do sálu a na jeviště a vymalování všech místností, čímž dostal kulturní dům novou tvář. Na zimní vytápění byl pořízen teplomet.

Dne 30. dubna tohoto roku byla uspořádána výroční schůze družstva, kde bylo opět konstatováno dobré hospodaření družstva. Důkazem toho je i osobní účast náměstka ministra zemědělství ing. Nágra, který jako ocenění nejlepšího družstva v bramborářsko-ovesnářské oblasti v republice (32q/ha obilí) předal „Rudý prapor vlády.“ Na této schůzi bylo zvoleno i nové představenstvo družstva. Předsedou byl zvolen František Doušek č.9.

Hned v následujících dnech se začalo pracovat na stavbě hospodářských budov. Již v měsíci srpnu bylo započato s výstavbou kravína, jehož rozpočet činil 500 000 korun. Stavbu prováděl stavitel Dominik Matal z Lysic a jako stavbyvedoucí byl zdejší občan Hynek Sedláček č. 11.

Rok 1963: Přes celou zimu pokračovala výstavba kravína. Veškeré tesařské a pokrývačské práce prováděl a řídil zdejší občan Antonín Pavlíček č. 41. Dne 24. srpna došlo ke společnému ustájení všeho hovězího dobytka.

Jako první ošetřovatelky byly:

Bubeníková Antonie č.15,
Janečková Marie č.31
Slavíčková Antonie č. 26
Sedláčková Marie č.11

Nočním hlídačem byl ustanoven Pavlíček Alois č.8.

Rok 1964: I v tomto roce pokračovaly další stavební práce. V měsíci červnu došlo k venkovní opravě celého kulturního domu včetně přestavby venkovního schodiště a nové fasády. Zároveň v tomto měsíci proběhly volby do národního výboru.

V obci pracoval aktivně dohlížecí výbor Jednoty ve složení:

Tatíčková Marie č.22
Pavlíčková Marta č.17
Zhořová Božena č.12

Důkazem toho je uspořádání estrády, na které účinkovali umělci z Brna, a která se po všech stránkách vydařila.

I JZD pokračovalo v další výstavbě hospodářských budov a to : ke kravínu byla přistavěna přípravna krmení, nová šrotovna a skladiště pro hospodářské nářadí. Také byla dokončena stavba vodojemu nad kravínem.

Rok 1965: V tomto roce byla provedena oprava kanceláře MNV, hasičského skladiště a přísálí v kulturním domě. Na tyto práce poskytl Okresní národní výbor částku 13 500 korun.

Také JZD realizovalo část svého plánu ve výstavbě dalších hospodářských budov. Ke kravínu byla přistavěna sociální místnost a nad kravínem silážní žlab s kapacitou 600 m3.

Rok 1966: V tomto roce bylo přikročeno k opravě vodní nádrže na horním konci obce. Nádrž byla vybetonovaná a oplocena nákladem 12 500 korun. Tyto prostředky poskytla pojišťovna.

Dále byla provedena úprava cesty západním směrem k trati zvané „Příhon.“

V kulturním domě byly provedeny natěračské práce všech oken a dveří.

Za zmínku stojí i to, že v měsíci září se vyskytla v obci nakažlivá nemoc zvaná žloutenka, která v mnohém domě zachvátila i více členů rodiny.

Rok 1967: V tomto roce byla prodlužena kanalizace na horním konci obce po obou stranách silnice. JZD postavilo kancelář s přilehlou mostní váhou a u vepřína byl vybudován sklep s přípravnou. V letních měsících byla zrušena drůbežárna vybudovaná na přelomu let 1958-1959 a přebudována na dílnu sloužící k opravě zemědělských strojů. V témže období se ujímá vedení družstva právě vystudovaný ing. František Vejrosta z čísla 7.

Z kulturních akcí stojí za zmínku, že kromě tanečních zábav byla sehrána dvě divadelní představení.

Rok1968: Tohotu roku byla provedena částečná oprava kaple a jejího okolí. Byl zbourán taras a nahrazen novým, na něm zbudován nový kovový plot. Současně byly zbudovány na střeše kaple čtyři odpadové žlaby. Práce se brigádně zdarma zhostil Holcner Vincenc č. 27 a Slavíček Frant. č. 20.

JZD dokončilo stavbu kanceláře a zakoupilo kombajn na sklizeň obilí.

V oblasti kulturního dění, mimo tanečních zábav, bylo sehráno další divadelní představení s názvem „Bártova pomsta.“

Srpnové události neměly žádný podstatný vliv na chod obce.

Rok 1969: Obec pokračovala ve výstavbě kanalizace na dolním konci obce. Byla vykonána sbírka na zvony do farního kostela v Bedřichově s výsledkem 6 300 Kčs.

Nelze opomenout sehrání divadelní hry „Románek krásné cikánky,“ která se setkala s nevídaným úspěchem.

Rok 1971: 27. srpna bylo započato na pozemku, který obec koupila od Josefa Bubeníka č. 15 s výstavbou nocležny pro řidiče ČSAD. Vedoucím stavby byl pověřen Komárek Štěpán č. 1. V polovině listopadu byla stavba zhruba hotová. Odpracováno bylo celkem 1 500 brigádnických hodin.

V sále kulturního domu byly p. Lefnerem z Bedřichova obloženy dřevem zdi.

Ve dnech 26.-27. listopadu proběhly volby do MNV.

JZD prošlo důležitou změnou – sloučilo se s okolními obcemi v rámci JZD Lysice. Zde byla vytvořena samostatná farma s přilehlými obcemi Bedřichov, Kunčina Ves a Strhaře.

V měsíci září došlo k povrchové úpravě spojovací silnice mezi obcemi Kozárov a Strhaře. V témže měsíci bylo započato se scelováním pozemků, a to tím způsobem, že byla vytrhána velká část ovocných stromů a meze rozorány, což nepřispělo k nejlepší náladě v obci.

Rok 1972: V první polovině roku byla dokončena stavba nocležny pro řidiče ČSAD

Dne 3.července bylo započato se stavbou silnice na dolním konci obce. Musely být provedeny některé zemní práce, což si vyžádalo zásah do soukromých pozemků a u Josefa Douška č. 28 dokonce do části domu. Přes dlouhá a mnohdy složitá jednání byla stavba započata a mohla pokračovat dle plánu výstavby.

30.července byl po úřední kolaudaci na místní kapli zavěšen nový zvon o váze 105 kg, který odlil místní občan Vincenc Holcner č. 27.

Nelze ani opomenout den 17.únor, kdy se v kulturním domě konala schůze Československého červeného kříže za přítomnosti zástupců zdravotních středisek z Lomnice u Tišnova, kam jsme jako obec doposud spadali, Lysic a nemocnice Boskovice. Hlavním bodem jednání bylo přidělení obce Kozárov ke zdravotnímu středisku Lysice.

JZD v tomto roce postavilo kolnu kovové konstrukce o rozměrech 32 x 18 m.

V oblasti kulturního dění v obci, pomineme – li taneční zábavy, patřilo další divadelní představení s názvem „Nauč se synečku hospodařit,“ které se setkalo opět s velkou odezvou.

Rok 1973: Hned ve druhé polovině dubna započaly brigádnické práce na dostavbě nové vozovky. Po celé obci byly usazeny obrubníky, upraveny vjezdy do domů a svedena odpadová voda do kanalizace. 12. července skončily veškeré asfaltovací práce. Úpravy travnatých ploch před domy si občané prováděli sami. Na veškerých těchto pracích bylo odpracováno 6 298 hodin.

Ještě téhož roku začaly přípravné práce na stavbě prodejny smíšeného zboží, neboť až doposud do obce dojížděla pojízdná prodejna. Největší problém byl s výběrem pozemku, kde by budoucí obchod měl stát. Po mnoha úvahách bylo dohodnuto, že obchod bude stát na místě stávajícího rybníku a tento bude nově zbudován asi o 100 m. níže. A tak v polovině prosince byla vyhloubena nová nádrž na vodu o rozměrech 25 x 13 m.

V oblasti kultury bylo triumfem sehrání další divadelní hry „Z českých mlýnů.“ O toto představení byl neobvyklý zájem, proto muselo být šestkrát opakováno.

Rok 1974: I tento rok pokračoval podle volebního programu tehdejšího MNV. Hned koncem února bylo započato se stavbou prodejny smíšeného zboží. Řízením stavebních prací byl pověřen Sedláček Hynek č.42. Byly postaveny sklepy, jímka s odpady, přívod el. energie a vody a postaven komín. Přesto, že se pracovalo převážně o volných sobotách a nedělích, bylo toto dokončeno v měsíci červnu.

Rok 1975: Dne 24. března nastoupila do obce firma „Rudné doly Jeseník,“ která započala s dostavbou prodejny. Ještě téhož dne byla budova postavena včetně zalaťování vazby. Druhý den byla položena krytina včetně okapových žlabů a rýn. V polovině dubna byla položena dlažba v celé budově a pokračovalo se na úpravě okolí a v dokončovacích pracech. Dne 29.června byla prodejna za účasti předsedy ONV Přibyla, zástupců SD Jednota Boskovice a všech spoluobčanů slavnostně otevřena. První vedoucí byla Sedláčková Ant. č. ll a první nakupující Zhořová Božena č. 12.

Rok 1976: I tento rok měl pro obec velký význam. V průběhu měsíce května bylo započato s dostavbou vodní nádrže.

Dne 4. září bylo postaveno kolem celé kaple lešení a započala oprava věže a omítky na celé kapli.

23. října proběhly volby do obecního zastupitelstva.

31. října došlo k uzavření místního pohostinství v č. 19, které sloužilo veřejnosti plných 200 roků. Během jeho trvání se zde vystřídalo deset majitelů. Posledními majiteli byli manželé František a Antonie Kosičkovi.

Před Vánocemi se začali místní hasiči scházet v kulturním domě, kde si vytvořili hasičskou klubovnu. A tím byly položeny základy hostince U kaštanu, kde se členové sboru vzájemně střídali v obsluze zákazníků, až do roku 2001

Rok 1977: 25. července byly dokončeny práce na opravě kaple a jejího okolí. Byla oplocena požární nádrž a u ní postaven sušák na hadice.

V okolí obce prováděl Agrochemický podnik Boskovice meliorační práce.

V měsíci dubnu bylo sehráno další divadelní představení s názvem „Nauč se synečku hospodařit,“ které se setkalo s nevídaným ohlasem.

Rok 1978: Bylo vybudováno dětské hřiště v horní části obce, kde také byly rozšířeny a upraveny cesty.

18. června proběhly oslavy padesátého výročí založení požárního sboru.

Rok 1980: Tento rok byl pro obec významný tím, že svoji činnost ukončil místní národní výbor a od 1. 7. byl integrován s MNV Lysice. V obci začal pracovat Občanský výbor.

Také byla provedena oprava střechy kulturního domu a nově upraven chodník v horní části obce.

Rok 1981-1983: V průběhu těchto let úspěšně v obci pracoval Občanský výbor, který za dosažené výsledky obdržel několik čestných uznání od rady ONV Blansko. Hlavní činnost brigád byla směřována k údržbě a zvelebování kulturního domu a jeho okolí.

Ochotnický kroužek sehrál divadelní hru „Z českých mlýnů,“ která měla opět velký úspěch.

Rok 1985: Tento rok se zapsal do dějin obce tím, že byla v rekordní době vyměněna okna v kulturním domě, celá elektroinstalace, opravy vnitřních i venkovních omítek, nátěry a vymalování.

Na náklady JZD Lysice byla vyasfaltovaná silnice z Kozárova do Bedřichova.

Občanský výbor se letos umístil na prvním místě v okrese a bylo mu za to uděleno „Čestné uznání rady ONV Blansko.“

Ani ochotníci v tomto roce nezaháleli a sehráli divadelní představení „U panského dvora,“ které shlédlo 1 209 návštěvníků.

Rok 1986: Hned v jarních měsících byla provedena výměna krytin na prodejně a natřeny okapy a stěny. Byl rozebrán taras na návsi, ale z důvodů nedodání stavebního kamene byly práce přeloženy na příští rok.

Ke konci roku bylo započato se stavbou nové požární zbrojnice.

Ve dnech 23. a 24. 5. proběhly volby poslanců do MNV Lysice.

19. června zastihla naši obec a celou oblast Lomnicka velká bouře provázena krupobitím. Příval vody trval tři hodiny a napršelo kolem 170 mm vody.

Vznikly velké ztráty na úrodě. Na odstraňování následků se podílel i požární sbor z Lysic.

Rok 1987: Ani v tomto roce neustal budovatelský duch v naší obci. Ještě do poloviny tohoto roku byla dokončena dostavba požární zbrojnice a tarasu na návsi, kterou řídil kozárovský rodák, Jaroslav Sedláček z Lomnice u Tišnova. Vzápětí nato se intenzivně pokračovalo na přestavbě bývalé hasičské zbrojnice na vinárnu. I toto dílo bylo zdárně dokončeno ke konci roku.

JZD započalo se stavbou nového seníku a hnojiště, které má být součástí nové výkrmny skotu s termínem dokončení v roce 1988.

Rok 1988: S tímto rokem je neodmyslitelně spjat sraz kozárovských rodáků a oslavy založení požárního sboru, pořádaný složkami NF.

Rok 1989: Obec dál pokračovala ve svém budování a rozvoji. Už v měsíci březnu byl zbudován lapač vody u č. 41 (Marvan Mir.) na dolním konci obce.

V témže měsíci bylo položeno kanalizační potrubí na zahradě Josefa Špačka č. 10, vybagrován základ pro taneční parket a zahájen sběr kamene z polí do jeho základů.

Důkazem budovatelského úsilí obyvatel obce je i fakt, že během pouhých 2 dnů (18.-19.3) byl ručně vykopán výkop od pumpy na návsi k požární nádrži a do něj uloženo potrubí za účelem posílení přítoku do této nádrže.

Další bleskovou akcí bylo vybudování ústředního topení v kulturním domě (ve dnech 10.-12. 5.), což si vyžádalo vystavění nového komínu.

Současně je nutno podotknout, že během těchto akcí i nadále pokračovaly práce na dobudování tanečního parketu tak, že 8. července proběhly poslední terénní úpravy.

V závěru roku nelze opomenout listopadové události, které se odehrály v naší republice. Avšak na dění v obci neměly žádný podstatný vliv.

Z kulturních akcí nelze opomenout hody, které byly uspořádány po 27 letech se vším, jak se na pořádné hody sluší a patří.

Ani JZD nezahálelo. Kromě hospodářské činnosti dál budovalo své objekty. Byl dokončen krytý senážní žlab, bylo započato s výstavbou velkokapacitní výkrmny pro dobytek a budováním oplocení střediska. Do provozu byla uvedena nová čerpací stranice na naftu.

Rok 1990: Tento rok byl pro obec významný zejména tím, že od 1. července byl zrušen Občanský výbor při MNV Lysice.

24. listopadu proběhly v obci volby do zastupitelstva obecního úřadu.

Ke konci roku byl ve Vrankovech firmou Geotest Brno vyhlouben 15 m hluboký vrt, který má sloužit jako zdroj pitné vody k plánovanému vodovodu pro obce Kozárov a Kunčina Ves.

V oblasti kulturního života obec šla ve svých šlépějích. Již v měsíci dubnu nás poctil svojí návštěvou herec Václav Postránecký. V květnu uspořádal Svaz chovatelů drobného zvířectva estrádní odpoledne pro důchodce, na kterém vystoupil mimo jiné i vypravěč Zdeněk Galuška. Zde je nutno připomenout, že tohoto představení se zúčastnila rodina Kindlova z Rakouska – naši pozdější přátelé. Tito byli zdejším prostředím a přívětivostí obyvatel tak nadšeni, že na oplátku pozvali občany k návštěvě jejich země. Zájezd se uskutečnil ještě v prosinci a setkal se s velkým úspěchem.

V měsíci září byly opět uspořádány krojované hody, které se vydařily.

JZD dokončilo stavbu výkrmny skotu a oplocení celého areálu.

Rok 1991: Hlavním úkolem tohoto roku byla příprava stavby vodovodu.

Byl zrekonstruován místní rozhlas. Ovšem největším úspěchem roku bylo po mnohaletém úsilí a nesčetných urgencích vybudování nové telefonní sítě v obci a tím i přesměrování z UTO Tišnov na UTO Boskovice.

Dále byla navázána spolupráce s oddíly skautů z Blanska, kteří jezdí pravidelně tábořit na „Stříbrný díl.“

Rok 1992: Koncem měsíce května bylo započato s prvními výkopovými pracemi na stavbě vodovodu s tím, že po pouti byly budovány rozvody v obci. Dne 21. prosince proběhla úspěšně kolaudace.

V tomto roce byl také založen oddíl malé kopané, kterému se podařilo postoupit do 1. okresní ligy. Největšího úspěchu oddíl dosáhl v roce 1998, kdy se umístil na 2. místě okresní ligy a vyhrál pohár týdeníku okresu Blansko „Týden u nás.“

I JZD prošlo v tomto roce důležitou přeměnou. Byla provedena transformace a vytvořeno Družstvo vlastníků. Byla provedena rekonstrukce vodovodní sítě v celém objektu a zbudována pastva pro dobytek.

Rok 1993: Koncem července skončily práce na výstavbě kabelové televize, na jejíž výstavbě se občané finančně podíleli. Také byly vráceny lesy o výměře 41 ha, které doposud užívaly Jihomoravské státní lesy. Koncem roku obec přistoupila k vybudování další studny k posílení prameniště. Ta byla dokončena v jarních měsících následujícího roku.

Na veřejný vodovod se napojilo i JZD.

Rok 1994: V listopadu proběhly volby do zastupitelstva obecního úřadu.

JZD přistoupilo k rekonstrukci stávajícího kravína na volné ustájení dobytka. Byl vybudován přístřešek s krmným žlabem a velkokapacitní hnojiště.

Rok 1995-1998: V těchto letech nadále udržovala obec svůj majetek, práce byly soustředěny ve velké míře na údržbu a obnovu lesů. V roce 1995 obec oplotila hřiště záchytnými sítěmi a zakoupila buňku sloužící jako šatnu pro hráče.

V roce 1996 byly provedeny práce k vylepšení kulturního domu jako například oprava fasády, nátěry oken a pod. Byla rozšířena komunikace a kanalizace k domu J. Römera č. 51. Pod požární nádrží bylo vybudováno volejbalové hřiště.

Roku 1997 obec přistoupila k celkové opravě střechy, fasády a schodů u kaple.

Pro JZD byl tento rok důležitý v tom, že byla vytvořena nová akciová společnost s názvem ZEAS, a.s. Lysice.

V roce 1998 byl vybudován lapač vody před budovou J. Špačka č. 10 a byla zbudována část cesty na kopec Babylon.

Rok 1999: Tento rok se nesl v duchu plynofikace obce. Veškeré úsilí bylo soustředěno na tuto akci. Největší problém činil nedostatek finančních prostředků. Obec byla nucena prodat budovu nocležny ČSAD a akcie, které v minulosti byly ze státu na obec převedeny a použít tržbu za dřevo z obecních lesů. Ze Státního fondu životního prostředí se podařilo získat prostředky ve výši 850. 000,- Kč. Finančně se podíleli také občané a Sbor dobrovolných hasičů. Výkopové práce započaly v měsíci červenci a prováděla je firma Hutira Omice. Při této příležitosti byla také provedena plynofikace kulturního domu a kaple. Kolaudace proběhla v říjnu a již koncem tohoto měsíce velká část domácností topila plynem.

V tomto roce končí svoji činnost v obci SD Jednota Boskovice. Budovu prodejny odkoupila Lorencová Marta č. 3 a zahájila soukromý provoz.

Rok 2000: Byl rokem, ve kterém se prováděly práce na úpravě terénu po plynofikaci a na dalším zvelebování obecního majetku. V závěru roku se úsilí zastupitelů obce soustředilo na přípravu rekonstrukce elektrické sítě v obci a opravu sociálního zařízení v kulturním domě. Posledně jmenovaná akce byla úspěšně dokončena ještě v prosinci tohoto roku.

Nelze ani opomenout skutečnost, že v tomto roce se začala zajímat firma Ericsson o stavbu základnové stanice pro mobilní síť Oskar na kopci Babylon. Po několika jednáních došlo ke vzájemné dohodě mezi obcí a touto firmou a tato věž byla osazena vyhlídkovou terasou, kterou obec provozuje jako rozhlednu. Celá věž je vysoká 40 m a ve výšce 24 m je osazena vyhlídkovou terasou, z níž je za jasného počasí vidět jak na nejvyšší vrchol Jeseníků – Praděd, tak na Pálavské vrchy a jihozápadním směrem oblast Třebíčska s rozhlednou Klučov.

Rok 2001: První rok nového tisíciletí je pro naši obec obzvláště významný a to hned z několika důvodů. Na lednovém zasedání obecního úřadu bylo rozhodnuto o konání oslav 400 let od vzniku obce spojenou s 2. srazem kozárovských rodáků a přátel Kozárova. Termín byl stanoven na 28. a 29. července. Veškeré úsilí bylo zaměřeno na přípravu této akce.

Už v prvních dnech tohoto roku započala Jihomoravská energetika s rekonstrukcí el. sítě v obci včetně domovních přípojek a rozšíření veřejného osvětlení. Následně nato Rozhlasová služba Kunštát nainstalovala nový rozvod veřejného rozhlasu.

Hasičský sbor se na své valné hromadě usnesl, že po 24 letech provozování pohostinství v přísálí kulturního domu, kdy se jednotliví hostinští po týdnu vzájemně střídali, tuto činnost ukončí. Provozování pohostinství se ujala Vendulka Filippiová č.17.

V měsíci dubnu byla vyměněna část podlahy v tomto pohostinství. V této době obec také zakoupila dřevěnou chatku, která slouží u rozhledny jako prodejní stánek. V měsíci květnu byla za pomoci ZEAS, a.s. Lysice celá obec nově vyasfaltována včetně vjezdů do domů a přístupové cesty k rozhledně. Zásluhou Františka Nečase č. 27, Jana Tatíčka č. 22 a Stanislava Konečného z Rašova byl zrestaurován kříž ve směru na Osiky. V červnu byla vyčištěna a opravena požární nádrž a stožár na sušení hadic. Na návsi vedle obchodu byla umístěna autobusová čekárna, kterou zhotovil Hráský Zdenek z Hrubého Jeseníku. Byla opravena a znovu natřena fasáda kaple, kterou provedl Pařízek Jaroslav č. 36.

Jak je vidět z uvedeného průřezu historií obce, kulturní ani budovatelský duch neupadá. Ještě je nutno podotknouti, že na vytvoření všech těchto hodnot se podíleli místní občané, sdruženi v různých zájmových a společenských organizacích, formou brigád. Až do roku 1990 působily v obci spolky jako např. Český svaz žen, Československý červený kříž, Český svaz chovatelů drobného zvířectva, Socialistický svaz mládeže a Český svaz požární ochrany. Všechny jmenované organizace aktivně pracovaly, pořádaly kulturní akce, přednášky apod. Se změnou politického systému, který přišel, činnost jednotlivých organizací postupně ochabovala až prakticky zanikla s vyjímkou Sboru dobrovolných hasičů.Ten patřil vždy k nosným pilířům kulturního a společenského dění v obci.

Proto si do budoucna přejme, aby tento stav vydržel co nejdéle, aby obyvatelstvo této obce žilo ve svornosti a vzájemné úctě a lásce neboť jenom tak je možné dosáhnout vytyčených úspěchů a cílů.

Starostové, kteří stáli v čele obce

1910 – 1923	Antonín Špaček	č. 10
1923 – 1946	Josef Pařízek	č. 6
1946 – 1946	František Janeček	č. 31
1946 – 1957	Štěpán Komárek	č. 1
1957 – 1960	Antonín Pavlíček	č. 41
1960 – 1964	Josef Holcner	č. 21
1964 – 1981	František Sedláček	č. 48
1981 –	Jaroslav Bubeník	č. 15

Počet domů a obyvatel v jednotlivých letech

1601	16 domů
1793	20 domů	117 obyvatel
1834	22 domů	173 obyvatel
1854		207 obyvatel
1900	36 domů	189 obyvatel
1921	35 domů	188 obyvatel
1959	41 domů	180 obyvatel
1988	48 domů	130 obyvatel
2000	52 domů	114 obyvatel

Použitá literatura a materiály

PhDr. Karel Fic, Csc. PhDr. Josef Zacpal: Tišnovsko
Kolektiv učitelů ZŠ Lysice: Lysice a okolí
Ing. František Mlateček: Přírodovědný obraz katastru
L. Hosák: Vlastivěda Moravská
Kronika obce Kozárov
Okresní archiv Blansko
Moravský zemský archiv v Brně: Lánský rejstřík

Autoři publikace

Lucie Sedláčková a František Sedláček
Vydal: Obecní úřad Kozárov
Adresa vydavatele: OÚ Kozárov
Kozárov 18
679 71 Lysice